Příběh lva

Protože ohlasy na krásné trofeje byly víc než pozitivní, bylo mi líto vás o příběh lva ochudit. Už jen z toho důvodu, že jeho cesta na svět rozhodně nebyla růžová.

lví trofej
Květen

Myšlenka udělat originální trofeje byla stejně stará jako nápad uspořádat narozeninový turnaj. V hlavě jsem nejdřív váhala mezi nějakou variantou poháru a sklem, ale inspirace profesionální pga tour byla až moc silná. Asi nejvíc se na budoucí vizi podepsala Tigerova Hero World challenge, protože když může mít Tiger tygra, jako lvice jsem volila lva.

Tiger Woods a Hero world challenge trofej
Robert Laberge/Getty Images
Červen

Ale kde a jak takovou věc vyrobit? Co vám budu... padaly i nápady, že to mám vymodelovat z plastelíny nebo moduritu, ale takovou cenu bych pak musela dávat posledním místům za trest.

Složili jsme tedy hlavy dohromady na Twitteru a vyšel z toho 3D tisk. Jako touto technologií nepolíbená jsem to viděla jako Hurvínek válku, ale znalí mi poradili, že nejprve je potřeba mít 3D model, tisk už pak bude sranda. (Zpětně mohu říct jen: "Ha ha")

Zahlcená informacemi a odkazy jsem začala procházet ty tisíce 3D lvů na webu, než tam byl ON a byla to láska a jasná volba na první pohled.

3.6.

Lev byl sice vybrán, ale má představa se jasně odvíjela od golfu a golfové trofeje, proto jsem začala hledat někoho, kdo mému lvu ohne tlapu a šoupne pod ni golfový míček, který byl naštěstí aspoň k mání zdarma. Napsala jsem tedy do dvou firem: td3dtisk.com a 3dees.cz, které se chvástají svou profesionalitou a službami všeho druhu v oblasti 3D modelování a tisku. Ani jedna z nich se neobtěžovala mi odpovědět. Chápu, že to mohla být příliš malá zakázka, která by jim nestála ani za fakturaci, ale mohli aspoň napsat, že nemají zájem.

Malý vzorek lva v modré barvě
24.6.

Pomohl tedy Twitter. Z doporučení na doporučení jsem se dostala až k člověku z Brna, který lva upravil a přidal mu podstavu. Ale oznámil mi, že tak, jak ta figurka vypadá, by ji nebyl ochoten tisknout. 3D tiskárna totiž (překvapivě) netiskne do vzduchu a proto je ten model příliš komplikovaný. Nicméně by byl ochoten mi vytisknout variantu s plnou hlavou místo mřížované, ale jen ve velikosti kolem 12 centimetrů, protože vytisknout takovou srandu taky chvíli trvá.

Asi tušíte, že představa 12 cm trofeje mě úplně neuspokojila, ale pořád to bylo skvělé, protože poměrně za pár korun jsem měla v ruce 2 virtuální modely a dokonce 2 malé prototypy, co také dorazily z Brna.

29.6.

A tady přichází bod, kdy jsem podle některých zlých jazyků “zaměstnala půlku Twitteru”. Potřebovala jsem najít někoho, kdo by to ideálně v Praze vytisknul, přiměřeně velké a mě to nezruinovalo. Začala jsem tedy u profíků. Nejprve jsem na doporučení napsala do společnosti 3Dwiser.com . Věděla jsem, že materiálově se soška pohybuje do 500Kč, ale je mi jasné, že čas tisku a tiskárna samotní nebyla zadarmo. Komunikovali se mnou svižně a mile, také vyjádřili respekt ze sošky s mřížovanou hlavou... A pak mi nabídli tisk jedné sošky dvaceticentimetrového lva za 12 730 Kč. Slovy dvanácttisícsedmsettřicet Korun. Přiznám se, že jsem se ani nezeptala, jestli je cena s nebo bez DPH, a na dotaz, jestli mají naceňovat i ty další kousky, jsem rovnou řekla, že ne.

Ale síla Twitteru je veliká, tak jsme se dohodli s Martinem - Kutilem domácím, že by lvy s plnou hlavou byl schopen vytisknout, dohodli jsme se i v návaznosti na nějaké protislužby na rozumné ceně, ale vzhledem k časové náročnosti jen v maximální výšce 17 cm.

Byla přede mnou těžká volba: budu v pohodě se soškou, která je menší a trochu jiná než má zamilovaná představa?

A tady jsme došli ke kompromisu. Uděláme s Martinem menší lvy pro druhé a třetí místo a první místa zkusíme ještě další profíky. Oslovila jsem tedy Průša Lab , což bylo hned druhé doporučení po 3D wiseru. Zpětně nějak nechápu, proč Průša Lab nebyl v pořadí hned první, ale to už se asi nedozvíme.

3D tisk
1.7.

Poslala jsem do Průši oba návrhy a ani jeden nebyl problém. Trochu jsem z toho cítila tu krédo: „My vytiskneme cokoliv a nebojíme se výzev.“ Nebudu lhát, když přišlo nacenění, že mi vytisknout 4 velké lvy dohromady za stejnou cenu, co mi v 3D wiseru chtěli vytisknout jednoho, už mě ani tak netrápilo, že můj bláznivý nápad bude stát tolik.

Dohodli jsme se na tisku prototypu, abychom si potvrdili, že je to správná cesta. S Martinem jsme vymysleli, že ideální barva, aby lev nepůsobil kýčovitě, by mohla být metalická Pearl Mouse a podstavec z vesmírné černé.

14.7.

Než si však tuto informaci předali i na druhé straně, rozhodli se v Průšovi vytisknout prototyp na vlastní pěst. Pořád to mám před očima. Vcházeli jsme do budovy Průša Labu v Holešovicích, kde se mi pan Jirka omlouval, že to tiskař pustil do tisku dřív, než si potvrdili barvu. A protože to měla být cena za první místo, tak ho vytiskl…
wait for it…
zlatého.

Když jsme ho uviděli, spadla nám brada. Figurka vypadala v té zlaté tak nádherně, že jiná barva už to prostě nemohla být.

zlatá lví trofej
3D tisk
24.7.

A znovu přišel na řadu závod s časem. Na jedné straně Průšalab, kde neměli tu "správnou" zlatou, co použili na prototyp, a čekali jsme, jestli ji externí dodavatel dokáže dodat v potřebném termínu. Na druhé straně Martin, který nemohl tiskárnu nechat jet bez dozoru. Třetí místa nebyla problém, ta jsme měli vytištěná už 24.7., ale na 17 centimetrů velké druhé místo bylo nezbytné hlídat tiskárnu 22 hodin. Ano, 22 hodin x 3 lvi.

Samozřejmě hned u druhého lva nastal výpadek proudu a nepoužitelný zmetek putoval do koše, stejně jako už několik před ním. Nakonec se v rámci nouze nejvyšší lvi tiskli ještě v zahradním domku u Martina doma.

I když jsme tedy měli původní velkolepé plány, že lvi budou ještě koncem července, než dorazila k Průšovi správná zlatá a než jsme dokončili všechna třetí a druhá místa, bylo 4.8. a já si domů přivezla dvě krabice krásných plastových koček.

4.8.

Jestli máte pocit, že tady bych měla s vyprávěním skončit, protože to působí téměř idylicky s parádním happy endem, tak vás ještě malinko vyvedu z omylu.

V Průšovi se mě ptali, jestli na té sošce bude nějaký štítek. Vysvětlila jsem jim, že ano, že tam plánuju označení, aby bylo zřejmé, kdy, kde a za co tu sošku někdo vyhrál, a že už jsem si i našla nějakého výrobce štítků na trofeje. Nabídli se mi, že mi udělají celou postprodukci a štítek na lva dodají sami. Ještě teď mě mrzí, že jsme tuhle variantu nedomysleli už s klukama, když jsme dolaďovali samotný model lva, a typově stejným způsobem to nevytiskli i na druhá a třetí místa.

Chyběla tedy poslední tečka. Objednala jsem na webu pohary.com 6 štítků. 3 štítky v jejich standardní velikosti s textem „8.8. turnaj Slapy 2. místo“ a 3 zmenšené štítky s textem „8.8. turnaj Slapy 3. místo“. Do objednávky z 28.7. jsem napsala, že nejzazší datum dodání je 4.8. Ještě 30.7. jsem do firmy volala, jestli je vše jasné. Pán mi řekl, že štítky jsou hotové, že je bude rovnou posílat a že je mám zítra (1.8.) doma.

No, neposlali je. Počkali na pondělí 3.8. Nicméně měli je dodat 4., tak 4. dorazily. Ta mnohem horší věc ale byla, že na všech šesti štítcích bylo napsáno “2. místo”. A čas se rychle krátil. Ještě ten večer jsem psala vysvětlující mail a do pohary.com volala druhý den v 7 ráno. Pán se moc omlouval a slíbil, že štítky hned připraví a rovnou odešle, abych je ve čtvrtek 6.8. měla. Byla jsem dost vyděšená, tak jsem volala ještě i odpoledne, jen se ujistit, že všechno běží, jak má. Čas šel hodně proti nám, protože v pátek 7.8. jsme byli celý den na turnaji v Liberci, tak bylo nezbytné vše zvládnout během čtvrtka.

Asi už tušíte. Ve středu sice přišla zpráva z PPL, že prodejce „vytvořil objednávku přepravy“, ale samotný balíček PPLce nikdo nepředal. Když už bylo jasné, že štítky ve čtvrtek nedorazí, chtělo se mi brečet. Když už investujete tolik peněz, úsilí, času a energie a pak vám do toho hodí vidle výrobce štítků za 25 Korun, to byste se z toho po…

7.8.

Byla jsem tak nešťastná, že otěže převzal můj muž. Zavolal do pohary.com a už po první větě: “Dejte mi někoho, kdo má na starost odesílání a nebude mi lhát”, bylo jasné, že přestává být legrace. A dorazil to hláškou: “jestli tady ty štítky zítra nebudou, tak si pro ně dojedu osobně a to nechcete”.

Štítky tedy ve čtvrtek na svou cestu vyrazily, ale vzhledem k tomu, že my byli v pátek v Liberci na turnaji a nebyla jistota, že opravdu budou správně, moc klidu nám to nedodalo. Záložní plán byl, že když bude nejhůř, kluci z Twitteru mi rychle vymodelují štítky, Kutil je vytiskne a v případě nutnosti odveze ještě v sobotu ráno na Slapy.

Štítky jsme v pátek večer vyzvedli a byly správně. Ale pro příště už vím, že to budu raději tisknout rovnou celé, a taky vím čemu (a komu) se vyhnout.

Nicméně, když jsem pak viděla to nadšení hráčů, kterým se ti lvi tak moc líbili, celé to martýrium rozhodně stálo za to.