Očima oslavence 2020

Pořádat jednou turnaj jsem si přála asi tak nějak odjakživa. Projíždět se buggynou, fotit, starat se o účastníky. Měla jsem to v hlavě. A jak se plíživě blížily kulatiny, řekla jsem muži, že by to byl skvělý způsob oslavy. Že mi stejně pořádně nikdo na oslavy nechodí, protože srpnové termíny jsou plné dovolených, svateb a obdobných akcí.

Muž se toho chytil a někdy na konci srpna 2019 začal zjišťovat možnosti uspořádání turnaje. Štěstí nám přálo, protože jsme moc chtěli slavit na Slapech a ty měly shodou okolností termín 8.8. jako jeden z mála ještě volný. Brala jsem to jako znamení a měla takovou radost, že jsem hned začala hledat ideální doménu pro náš plán. Měla jsem spoustu doporučení – od turnajemdovekusenioru.cz až po luciepostrachgreenu.cz, ale vyhrály narozeninynagolfu.cz, kde ještě do konce roku 2019 visela pozvánka a první nástin vložených soutěží.

Začátkem roku 2020 nás sice trochu vyděsil Covid, ale už v květnu to vypadalo velmi nadějně, že se náš golfový párty plán uskuteční.

Jako nepolíbení organizací takových větších akcí jsme začali kolem května hledat sponzory. Nevěděli jsme, jak přesně to uchopit, ale pak nás napadlo několik spásných myšlenek. První byla, zeptat se našeho trenéra Petra Trčky, jestli by neměl nějaký nápad, koho by náš malý turnaj mohl zajímat. Petr nám domluvil audienci v GolfHouse, kde se náš projekt líbil a společnost nám věnovala do soutěže poukázky za fantastických 12 000 Korun.

Druhý nápad byl oslovit počítačovou školu Gopas, se kterou už spolupracuji přes 15 let, která do turnaje poskytla poukázky za 9 000 Korun. Taky se k nám přidal Michal Valenta, jehož Apple Point věnoval poukazy v hodnotě 6 000 (ten se bohužel přidal později, tak na banneru na federaci chybí). A v neposlední řadě se chytl někdo i na Twitteru, kde nám David Kučera věnoval poukazy na opravné tužky na autolak a Radek Wágner poukazy na trénink.

Když byli sponzoři jasní, chybělo už jen dokončit logo turnaje, které pak s celým bannerem přišlo zveřejnit na webu federace.

21.6. mi Andrea, šéfová resortu, posílala ke schválení vypsaný turnaj a já se dmula pýchou nejen kvůli tomu, že jsem ředitelka turnaje, ale i kvůli tomu, že jsem na nejlepší cestě si plnit své sny. Pozvánku na turnaj jsem hned poslala všem svým přátelům a známým, kde se hned chytlo zlaté jádro, čímž bych chtěla poděkovat Martinovi Doležalovi, že se na turnaj přihlásil jako první.

V prvním týdnu od vypsání turnaje se v přihlášených objevovala jména cca 3 účastníků a já se přistihla, že mám novou úchylku – kontrolovat i několikrát denně, jestli se nám na turnaj nepřihlásil někdo další. Termín byl totiž pekelný – kryli jsme se s ČGK túrou na Machníně, Majorem v Pyšelích a Golf channel pořádal svůj turnaj na Kunětické Hoře.

V tom množství konkurence, kde jeden neznámý turnaj může zcela zapadnout, jsem tajně doufala, že se přihlásí aspoň 20 lidí.

Tady bych zdůraznila jeden zážitek z Hodkoviček, kde jsme se potkali s kamarádkou Lucií, která nám říká: „Nebudete hrát náhodou 8.8. na turnaji na Slapech?“
My: „Ne, nebudeme, my ho pořádáme :-D“
Lucie: „No, já tam našla odkaz na stránky a říkala jsem si, že to nenápadně nadhodím, protože jsem měla pocit, že za tím stojíte. Tak my se přihlásíme!“
Co vám budu… Dojetím už jsem tu devítku málem ani nedohrála.

Když se termín naklonil a my měli přihlášených 40 lidí, nejen, že jsem měla obrovskou radost, ale brala jsem to číslo jako vyloženě symbolické. Na druhou stranu, zkoušeli jste někdy připravit 40 baget? 7.8. v pátek večer jsme ještě se dvěma přáteli (Lůco a Járo, moc děkuju, nejen za pomoc, ale i tu srandu, kterou jsme si užili) krájeli, mazali a tvořili až do jedné do rána. V kombinaci s tím, že jsme měli být v 7:30 na Slapech, to vypadalo na dost krátkou noc a ještě náročnější den.

V 7:35 jsme byli nastoupení, vyfasovali jsme buggy, vybalili lvy a všechny ceny, nachystali proviant a rozdělili si úkoly. Já zůstanu na startu a Marťa půjde s prvním flightem na dvojku měřit čas.

Bylo nádherné počasí, teplo a slunce nad hlavou, v 9:00 jsem na start pouštěla první flight. Zpětně mám pocit, že nejvtipnější momentem bylo, když jsem v 10:40 startovala poslední flight, ale zároveň kolem nás procházeli kluci z prvního, kteří se přesouvali na jamku č. 6.
Michal: „Hele, ten profík, ten s námi hraje a taky se mu to počítá?“
Já: „Jo, je oficiálně v soutěži. Jak mu to jde?“
Michal: „No, zatím nic moc. Na jedničce napsal devítku. Nebudu ti lhát, udělalo mi to fakt radost.“ :-D

Co pro změnu pobavilo Marťu, stopujícího čas na druhé jamce, byl jeden nejmenovaný pán, co na odpališti prohlásil: „Stejně se nejvíc těším, až zase potkáme tu blondýnu na třináctce.“, na což mu druhý pán odpověděl: „Vole, to je její manžel!“

Na třináctou jamku jsme totiž měli připravenou nevypsanou soutěž „Poraž oslavence“. Principem bylo, že kdo zahrál jamku stejně nebo lépe než já, vyhrál balíček míčků s logem turnaje. Speciálně kvůli této disciplíně jsem ještě v týdnu psala Andrei, jestli by šlo zařídit, aby bylo navrtáno „dole“, protože tam jinak s účastníky prohraju i kalhotky. Jen jsem nečekala, jak až motivačně to na soutěžící bude působit. Porazit blondýnu chtěl očividně každý. Ale co se mi úplně nepovedlo – nebrala jsem si s sebou všechny hole, protože jsem věděla, že nebudu hrát. A zrovna hůl, kterou obvykle na třináctce hraju, zůstala doma. Dost jsem to tedy všem ulehčila, ale i tak jsem se nechtěla dát zadarmo.

V prvním flightu jsem zahrála par a všichni 4 si odnesli trofeje. Radek rovnou zápisem za nearista se 113 centimetry. S druhým flightem jsem skončila v bunkeru, zapsala si dabláč jako nejhorší výsledek toho dne a byla jsem zase o 4 krabičky míčků lehčí. S třetím flightem se to ale začalo obracet, protože jsem posadila míček první ranou půl metru k fangli a bylo vymalováno.

Tři zážitky jsou trochu vystupují.

Když jsem hrála proti šéfovi z Gopasu, připomněl mi před puttem na vítězství, kdo že mi podepisuje ty faktury k proplacení. Jo, bylo z toho jediné bogey toho dne :-D
V předposledním flightu byla Míša i Jana po první ráně kolem dvou metrů od vlajky. Já byla docela daleko, ale už jsem měla ten green trochu přečtený, tak jsem dala asi pětimetrový putt na birdie. Na to Míša prohlásila: „Nenecháme jim ty balóny“ a obě holky daly birdie taky.
Zato v posledním flightu šel člověk s HCP 54 svůj první turnaj v životě. Dal krásnou ránu na green a byl asi 1,5 metru od fangle. Mně se podařilo prakticky z foregreenu třetí birdie toho dne a dostala jsem zbytek pod tlak. Na to Martin, spoluhráč zmíněné „padesátčtyřky“, zvolal: „Michale, ty vole, ty celý den puttuješ úplně na hovno, ale je mi jasný, že tohle dáš.“ No a dal! Šest stablů na jedné jamce. Jako vážení, kdo z nás to má?!

Když na to koukám s odstupem, tahle vložená soutěž byla jedním z našich nejlepších nápadů a v dalším ročníku ji rozhodně zopakujeme. A protože já bych z narozeninového turnaje ráda udělala tradici a Marťa bude mít příští rok kulatiny, v roce 2021 nás čekají narozeninové turnaje rovnou dva a bude spousta příležitostí oslavence znovu porazit.

Turnaj se celkově moc povedl a mám na něj spoustu pozitivních reakcí. Dostala jsem taky spoustu úžasných dárků. Hlavně ty osobní, za ty moc děkuju Janičce, protože nejen, že tu vázu trefila, ale ještě jsem do ní mohla dát orchidej, co už od ní mám, a Zdendovi a Bětce, kteří si podělili úkoly na kreslení a psaní básně :)

Zpětně jako jedinou a největší chybu vnímám, že jsem nikde nezmínila, že jsme doma úplní abstinenti. Příště významně zdůrazním, že místo alkoholu bychom rozhodně ocenili čokoládu. Jo, chtěla jsem vyfotit i tu, co jsem dostala, ale záhadně zmizela dřív, než jsme dojeli domů.

Tak ať se příští ročník vydaří podobně, jako ten 2020!